Aklimatizace, den druhý
Ráno jsem se probudil jako vždy brzo. Toho jsem využil k vyfocení krásného záběru východu slunce nad nedalekým pohořím. Toho dne jsme ho viděli naposledy. :-( Ráno jsme si dali snídani v hotelové restauraci. Snídaně byla dá se říct v evropském stylu - párky, slanina, míchaný vejce, müsli, jogurt, ovoce, buchty a k pití džus, káva nekáva a čaj i voda. Mimochodem asi byla vydatná, protože jsem za týden přibral několik kilo. :-)
Dopoledne jsme měli schůzku s Michalem Pokorným a řízením celého tripu. První den byl rezervován na aklimatizaci a každý měl volný program. Většina lidí se vypravila do města na návštěvu shopů a muzea. Jedna parta vyrazila na výlet k ...... (sry nepamatuju si jméno) a já vyrazil se spolubydlícím Víťou Machem na ledovec Matanusku. Prvním úkolem bylo půjčit auto na naší cestu. První pokus byl okolo 130$ druhý už byl jen za cca 112$ včetně pojištění. Půjčené vozítko, Toyota Camry, bylo jako nové a na naší potřebu až velké, bohužel menží auta ani nepůčovali. Díky mapě a knižnímu průvodci, který dostal Víťa darem šlo všechno hladce. Bohužel naše cesta byla i rozloučením se s průvodcem, protože jsme ho nechali v autě. :-(
Ikdyž rád řídím, tak jsme nechal řízení na Víťovi, protože už za velkou louží byl a měl přeci jen zkušenosti. Svítí nám červená a doprava se klidně může jet, jedna z mála vychytávek. Další so se mi velmi líbilo, bylo postavení semaforů až za křižovatkou. :-) Nikdo se na křižovatce nemusí naklánět a koukat, co za barvu vlastně na tom semaforu svítí. :-)
Cesta dlouhá cca 150 km byla velmi zajímavá. Sice bylo pod mrakem, ale bylo pořád na co koukat. Postupem času jsme zjistili, že před každým zajímavým místem je značka a za chvíli je parkoviště s výhledem. Velice dobře udělané. S rozměry kopců a údolí bylo pro mě těžký se nějak vyrovnat. Neměl jsem je vlastně ani s čím porovnat. Po skoro 3 hodinách jsme dojeli k ledovci Matanuska. Zaplatili jsme 20$ vstup a mohli autem popojet cca 2 míle na parkoviště přímo u ledovce. Skoro kilometr jsme šli po vyznačené stezce, pak přímo na ledovec už jen na vlastní nebezpečí. Rozměry byly opravdu ohromné. Človíčcci, kteří si zaplatili i lezení po ledovci, byli opravdu miniaturní.
Dalším milým zjištěním bylo, že na WC je čisto a všude je toaletní papír a i náhradní, v Čechách nevídané. Na zpáteční cestě jsme se ještě párkrát zastavili a vyfotili nějaký kopeček a snažili se být do šesti večer v hotelu. Bohužel jsme v autě nechali našeho knižního průvodce. Na cestu do hotelu jsme zvolili taxika za 20$, protože hotelový autobus by přijel až po hodině a půl.
Večeře nebyla nic moc. :-( Nějaké kuřecí maso v omáčce s žampiony. Na tvářích našich kolegů bylo vidět, že ani jim se moc nezdálo. K večeři jsme si dali jedno pivko a s několika dalšími lidmi jsme se domluvili na návštěvě místního podniku RunRunners. Ochutnali jsme další nápoje, kterým říkali pivo. Kolem jedenáctý večer jsme se odebrali na hotel. Po našem už bylo 9 hodin ráno.